Mitsubishi 3000GT VR4 Twin Turbo
Kdo by neznal jedno z ikonických aut Japonské automobilové historie, které se zapsalo do dějin jako jedno z mála, které mělo atakovat tehdejší vyráběné vozy značky Ferrari a jiné další konkurenční supersporty.. Není natolik známé jako třeba Japonské JDM ikony jako Toyota Supra nebo Nissan Skyline, ale značný díl pozornosti si přesto zaslouží.
Rozhodl jsem se napsat článek o jednom z aut, které se mě osobně velmi líbí, a tím je právě Mitsubishi 3000GT VR4 Twin Turbo (4×4). Vůz, který vidíte na fotkách je ročník 1999 (jeden z posledních vyrobených). Pro modely z roku 1999 je typické velké křídlo zvané “Combat Wing“, které nejde přehlédnout a vozu neskutečně sluší. Ve spojených státech se za éry první generace třítisícovek vyráběla alternativa v automobilce Dodge a to model Stealth, který byl však značně ochuzen o některé vychytávky oproti japonskému 3000GT. Cena modelové řady 1994 – 1999 (druhá generace) v Evropě začíná od 350 000kč a výše. Poměrně slušná částka za starší ojetinu no ne? A bude ještě hůř. Cena takovýchto kousků roste astronomickou řadou každým rokem a rok od roku jich ubývá.
Něco k tomuto modelu všeobecně:
- model druhé generace VR4 Twin Turbo se vyráběl v letech 1994 – 1999 ve výrobním závodě značky Mitsubishi ve městě Nagoya. První generace byla vyráběna již v letech 1990 – 1993 ve verzi s mrkajícími světly
- pod kapotou dřímá vidlicový třílitrový 6-ti válec DOHC 24V pumpovaný dvěma turbodmychadly s výkonem 320 koní při 6000 ot./min.
- Krouťák 427 Nm při 2500 ot./min. z něj dělá na tehdejší dobu nadčasového dravce
- Manuální 6-ti stupňová převodovka
- Od výroby dva intercoolery
- Pohon všech kol
- Automatická digi-klimatizace, která zaujme svým zpracováním
- Sedačky v elektrice – posuv, výška, bederka, bočnice
- Tempomat
- Palubní PC
- Multifunkční volant
- Centrální zamykání/odemykání
- ABS a ESP
- Budíky na tlak turba (v tomto případě dvou), tlak oleje a teplotu vody (prostě vše, bez čeho se pořádný sporťák neobejde)
- Adaptivní zadní kola se v zatáčkách přizpůsobují svým natáčením (systém 4WS = four wheel steering), aby auto bylo schopné projíždět zatáčky rychleji a efektivněji (tuto zvláštnost je taktéž možné vidět např. u Nissanu Skyline R34 GT-R)
- Do roku 1996 se vyráběly vozy s Active Aero prvky (výsuvný podspoiler pod předním nárazníkem a naklápěné zadní křídlo). V automatickém režimu se tyto prvky aktivovaly při 60km/h a pod tuto rychlost se zase opět vrátily do výchozích pozic. Mitsubishi ale přestalo v 96. roce tyto vozy vyrábět s Active Aero funkcí, protože výroba a údržba byla velice nákladná a nebyl o to až takový zájem ze strany zákazníků
Teď už trochu konkrétněji
Konkrétní model v barvě “Caracas Red”, který mě zaujal, si upravil Američan Freddy “Tavarish” Hernandez. V 99. bylo importováno z Japonska do USA pouhých 287 kusů, z nichž právě VR4 bylo jen pramálo. Nyní už se pojďme podívat na velmi dobře odvedenou práci “Tavarishe” 😉
Každý, kdo do auta sem tam pustí nějakou kačku aby mu dopřál více než jen výměnu oleje a rozvodů ví, že auta jako koníček bývají slušné kasičky na peníze. Tavarishe vyšla koupě auta i s úpravami na 25 000 amerických dolarů (odhadem 560 000 kč)! Majitel toho však nelituje, ba naopak. Stálo to za to? Posuďte sami.
Motor
Motor celkově se dočkal kompletního repasu všech potřebných dílů uvnitř i vně. Samozřejmostí u takového vozu hned po koupi byla výměna rozvodů. Auto samo o sobě svádí k občasné agresivnější jízdě a tím pádem i preventivní výměna může do budoucna ušetřit dost peněz za potkaný motor. Byl vyměněn i poškozený waste-gate ventil a komplet vakuové vedení, protože předchozí majitel si tam takříkajíc “na prasáka” nainstaloval jeden z běžněji prodávaných boost controllerů. I to byl jeden z důvodů noční můry každého řidiče – a to svítící kontrolky motoru. Po všech potřebných úpravách v motorovém prostoru byl konečně cítit dusot 320-ti koní.
Lak
Auto se dočkalo oživení tovární barvy (Caracas Red; kód barvy R71), což vůz ve standardně rychle blednoucí červené značně oživilo.
Interiér
Interiér laděný do černé barvy se dočkal oživení kožených sedaček. Majitel se potýkal s problémy v elektroinstalaci středového panelu a rádia. Když si pustil rádio poprvé, kabel od zesilovače k rádiu mu odešel (pravděpodobně jej údajně ukradli Gremlini). Za 80 dolarů koupil nový a bylo po problému.
Kola a obutí
GTčko majitel posadil na kola Rota Grid 18×9” P45Rs s pneu 265mm širokými pro dostatečnou přilnavost v zatáčkách, na kterých auto zároveň i velice prokouklo. Spolu s novými koly byl další zásah do podvozkové části spojen s nezbytnou výměnou pružin a tlumičů.
Auto bylo zbaveno při renovaci i původního aftermarket turbo-timeru, který majitel považoval za zbytečný. Jak sám říká, turbo-timer je jen věc, která drží auto nastartované do doby než se dochladí turbo. On jako správný milovník aut nechá po agresivnější jízdě vůz pár bloků vydechnout a není jej tak potřeba.
Níže uvidíte srovnání před a po a samozřejmě nesmí chybět i galerie tohoto nádherného Japonského sporťáku.
Sám, již bývalý majitel (ano, tento skvost nakonec prodal) Tavarish popisuje své první svezení v tomto voze jako nezapomenutelnou životní událost.
Komentáře