Život mechanika (půjčeno z FB)
Nejtěžší na práci mechanika není odchod z dílny.
Nejtěžší je uvědomit si, že dílna nikdy tak docela neopustí vás.
Lidé si myslí, že naše práce končí ve chvíli, kdy zamkneme vrata garáže, ale tak to většinou nechodí.
Složitá diagnostika vám vrtá hlavou celou noc.
Neustále si v duchu přehráváte každý zvuk, výsledky měření i všechny možné příčiny a přemýšlíte, zda jste něco nepřehlédli – a to i během večeře s rodinou.
Myšlenky se vám vracejí k autu, které nechtělo nastartovat, nebo k motoru, který vydával ono zvláštní klepání.
Zákazníci vidí jen hotovou opravu, ale nikdy nevidí tu duševní zátěž, kterou si mechanici nesou s sebou ještě dlouho poté, co odloží nářadí.
Každé vozidlo představuje něčí cestu do práce, něčí rodinu nebo něčí zdroj obživy.
Proto nelze jen tak hádat; cítíte zodpovědnost za každou opravu, protože jediná chyba může někoho stát mnohem víc než jen peníze.
Přátelé si myslí, že jen opravujeme auta, ale my neustále řešíme hádanky, které nemají vždy zřejmé řešení.
Zkušenosti vás naučí, že ty nejtěžší úkoly nejsou vždy ty nejšpinavější.
Jsou to ty, které si odnášíte domů.
I to patří k tomuto povolání.
Málokdo to chápe, a právě to odlišuje skutečného mechanika od někoho, kdo jen vyměňuje díly.