Hledáme manažerskou limuzínu! #2

Vítejte u druhého dílu o hledání náhrady za mou manažerskou limuzínu. Uplynul nějaký čas a já našel pár adeptů, kteří by mohli zaujmout místo v mojí garáži. Pravidla zůstala stejná jako tomu bylo v předchozím díle. Ve zkratce, nástupce musí být mladšího roku výroby. Ideálně benzínová atmosféra a automat. Čím více dřeva, kůže a výbavy, tím lépe.

1) Alfa Romeo 166 (1998 – 2007)

Po ujetí 2000 km s Maserati Quattroporte mám slabost pro italské limuzíny. Alfra Romeo 166 se mi vždycky líbila. Tato manažerská limuzína z itálie stárne velmi pomalu. Zejména verze po modernizaci. Pokud bych se odhodlal pro Alfu, rozhodně bych šel po šestiválci BUSSO. Jelikož patří k tomu nejlepšímu, co opustilo brány italského automobilového průmyslu.

Blbé je, že Alfy 166 jsou u nás poměrně vzácným zbožím. Je jich málo a těch hezkých ještě méně. Nemluvě o tom, že většina automechaniků ani netuší, jak správně tyto vozy servisovat. Navíc je 166ka o pár čísel menší než moje A6ka.

2) Peugeot 607 (1999 – 2010)

607čka je poslední opravdová vlajková loď Peugeotu. Nevím, jak to máte vy, ale mně se tenhle žabožrout vždycky líbil. Když už vlajkovou loď, tak se vším všudy. Jediný motor, který přichází v úvahu, je atmosférický třílitrový šestiválec. Sice nepatří k nejvýkonnějším, ale je to ještě stará poctivá atmosféra. Navíc Peugeot 607 s V6kou bývá velmi hezky vybavený.

Jenže víte, jak se to říká. Pořízením ojetého Francouze získáte vstupenku do nebe, protože peklo jste zažili v servisu. Zejména elektronika umí být velmi náladová. Netvrdím, že tohle platí pro všechna auta, ale je to velká loterie.

3) Opel Insignia A (2008 – 2017)

Opel to s velkými modely neměl zrovna jednoduché. Po Omeze tu byla dlouho mezera, kterou se snažila vyplnit Vectra. Ovšem žádná sláva to nebyla. V roce 2008 se objevila Insignia a musím uznat, že mě první generace vcelku zaujala. Absolutně netuším, který motor bych si měl vybrat. Ze široké palety motorů mě lákají šestiválce, jenom škoda, že to nejsou atmosféry.

Insignia samozřejmě není bez chyb. Trápí ji velká nadváha. Auto je zkrátka těžké. S tím je spojené rychlejší opotřebení přední nápravy, brzd nebo pneumatik. Horší kvalita zpracování a interiér má velmi specifickou ergonomii. Šestiválce trpí na praskající svody, což není zrovna levná záležitost. Upřímně nevím, zda označení manažerská limuzína je pro Opel Insignia to správné pojmenování.

4) Jaguar XF (2007 – 2015)

Pro velké britské sedany mám velkou slabost, jenom jsem nikdy nenašel dost odvahy ke koupi. Zrovna první generace Jaguaru XF má moje sympatie. Elegantní manažerská limuzína s kapkou sportovnosti stárne velmi pomalu. Navíc se dá pořídit za rozumné peníze. S tímto Jaguarem jsem už něco najezdil. Měl jsem ho půjčený na recenzi. Musím uznat, že to bylo velmi příjemné svezení.

Běžný servis finančně náročný není. Je to srovnatelné s konkurencí. Jenže je tu choulostivá elektronika. Displej infotainmentu je pomalý, sem tam zamrzne. Někdy se stane, že nejde vysunout volič automatické převodovky a tak podobně. Na první pohled to jsou drobnosti, ale tyto prkotiny dokáží člověku dost znepříjemnit život.

5) Lancia Thesis (2002 – 2009)

Lancia Thesis je více umělecké dílo na kolech než auto. Design je velmi specifický a jen tak někdo jej neocení. Já mám slabost pro netradiční limuzíny a Thesis má v mém automobilovém srdíčku své speciální místo. Extravagantní Lancia nabízí bohatou výbavu a inteligentní podvozek od Maserati. Pod kapotou bych si představoval atmosférický pětiválec o objemu 2.4 nebo šestiválec Busso. Nic jiného nepřichází v úvahu.

Thesis není zrovna synonymem pro spolehlivost. Zde platí pravidlo typu, čím více výbavy, tím více starostí. Věřím tomu, že Lancia Thesis nabídne svému majiteli nevšední zážitek z jízdy, když bude zrovna fungovat. Jenom to chce někoho, kdo tyhle auta umí správně servisovat a vědět, kam sáhnout, když se objeví problém. Takových lidí u nás zrovna moc není.

6) Citroën C6 (2005 – 2012)

Francouzký Rolls-Royce, nebo také labutí píseň velkých Citroënů. C6ka je na tom dost podobně jako výše zmíněná Lancia Thesis. Futuristický design ocení málokdo. Tohle auto se vám líbí, nebo ne. Nic mezitím není. O komfort na palubě se stará legendární hydropneumatické odpružení Hydroactive III. Co se motorů týká, najdeme tu téměř totožnou nabídku jako u Peugeotu 607. Atmosférický šestiválec je taková volba rozumu. Je brán jako nejspolehlivější pohonná jednotka pro C6.

Servis je kapitola sama o sobě. Cé-šestek moc nejezdí, je to velmi raritní zboží. Třeba taková karosařina bude velký problém. Spousta věcí je hodně specifická, a to znamená jediné – hodně peněz.

7) Mercedes-Benz S-Classe W220 (1998 – 2005)

Motýlek, přímý nástupce ikonického mamutu. W220ka to neměla jednoduché. Dostala za úkol být lepším autem než její předchůdce a ještě tu nebyl neomezený rozpočet na vývoj. Zlí jazykové tvrdí, že tohle je to nejhorší S-ko v historii. Dnes jsou tato auta na cenovém dně. Většina z nich má už nejlepší léta za sebou a podle toho to také vypadá. Nemluvě o tom, že to přitahuje určitou sortu lidí. Umím si představit šestiválec o objemu 3.2 nebo 3.5 litru, který by nemusel být špatný nápad. Popřípadě jsou tu ještě atmosférické osmiválce.

Třída S umí nabídnout velmi bohatou výbavu, luxusní svezení a také potrápit váš bankovní účet. Je tu spousta věcí, které mohou vypovědět službu. Opravy nebývají levné, a to samé platí pro udržení auta v provozu. Není to jenom o benzínu a výměně oleje s filtry.

8) VW Phaeton (2002 – 2016)

Pojem luxusní Volkswagen zní poněkud zvláštně, ale v určitém případě to dává smysl. Phaeton, coby tehdejší vlajková loď automobilky, měla být nejlepším autem na světě. Do vývoje spadlo nemalé množství peněz. Phaeton nabídne luxusní výbavu, špičkovou technologii nebo vzduchový podvozek, na kterém se podílelo samotné Bentley. Tohle všechno je zabaleno do kabátu, který svým vzhledem připomíná lidového Passata. V každém případě bych šel cestou 3.2 VR6 nebo 4.2 V8 MPI. Dokonce bych se ani nebál zariskovat a sehnat VR6ku v manuálu a s pohonem předních kol.

Phaeton také není zrovna synonymem pro spolehlivost. Ovšem v určité specifikaci by to mohlo fungovat. Servis jako takový stojí poměrně dost peněz. Stejně jako je tomu u většiny aut z tohoto seznamu, chce to někoho, kdo tyhle auta umí servisovat. Hezkých aut moc není, drtivá většina aut se prodává za lákavé ceny. Ovšem stav už tak lákavý není. Aspoň většinou tomu tak je.

9) Toyota Camry VIII XV70 (2018 – 2024)

Předposledním adeptem na místo v mojí garáži je manažerská limuzína ze země vycházejícího slunce. Osmou generaci Toyoty Camry jsem měl na recenzi. Do Camry jsem se zamiloval. Jde o velmi pohodlné svezení se skvěle fungujícím hybridem. Jde o takzvaný full hybrid. Žádná nabíječka a dlouhé dobíjení baterie. Atmosférický čtyřválec s elektromotorem dokáží Camry velmi hezky rozparádit.

Manažerská limuzína z Japonska je nejmladším kandidátem v tomto výběru. Je také nejdražší. Camry jsem do tohoto výběru zařadil z jednoho prostého důvodu. Pokud nenajdu vhodného nástupce za mou manažerskou limuzínu, tak s ní budu jezdit, dokud to půjde. Mezitím našetřím na Toyotu Camry a celé tohle dilema budu mít vyřešené.

10) Škoda Superb (2001 – 2008)

Na úplný závěr jsem dal Škodu Superb první generace. První manažerská limuzína z Mladé Boleslavi. Auto stojí na podobném technickém základu jako moje Audi A6 C5. Nicméně Superb mohl mít opravdu slušnou výbavu. Mohli jste tu mít kožené čalounění, vyhřívání sedadel v obou řadách, ledničku, DVD přehrávač umístěný na stropě nebo sklopné opěradlo u spolujezdce, skrz které jste si mohli natáhnout nohy. Škodovka to tehdy se Superbem myslela vážně. Pokud bych se rozhodl jít cestou Superbu, tak jedině s 1.8T 20V nebo s 2.8 V6. Nic jiného nepřichází v úvahu.

Superb první generace je dobré auto, o tom ani potom. Najít hezký kus s nějakou výbavou je opravdu náročné. Drtivá většina stihla objet půl planety a poctivý servis tomu dopřál jen málokdo. Úplně nevím, jestli je tohle ta správná cesta. Každopádně verze po faceliftu, ve slušné výbavě a se šestiválcem by nemusela být špatná. Jenom je to prostě Škodovka, kterých u nás jezdí bambilion.

Závěr:

Když se nad tím zamyslím, tak každá manažerská limuzína má něco do sebe. Z tohoto výběru mě nejvíce oslovila auta jako je Alfa Romeo 166, Jaguar XF nebo Toyota Camry. Jenže pak je tu S-Classe, Thesis a C6ka. Velmi zajímavá auta, jenom život s nimi je náročný. Schválně, které auto byste mi doporučili vy?

Kompletní seznam uchazečů:

1. Chrysler 300 LX
2. Audi A8L D3
3. Lexus GS S190
4. Mercedes-Benz S-Classe W221
5. Škoda Superb II VR6
6. Lancia Thema LX
7. Honda Legend IV
8. Audi A6 C6
9. Hyundai Genesis II
10. Mercedes-Benz E-Classe W211
11. Alfa Romeo 166
12. Peugeot 607
13. Opel Insignia A
14. Jaguar XF x250
15. Lancia Thesis
16. Citroën C6
17. Mercedes-Benz S-Classe W220
18. Volkswagen Phaeton
19. Toyota Camry VIII XV70
20. Škoda Superb I

Galerie: