Elektromobilita a její dopad na přírodu

Hlavní důvod k postupnému přechodu na elektromobilitu jsou bezesporu EMISE. Konkrétně obsah CO₂, který nelze úplně ovlivnit. I když je obsah CO₂ vcelku přehlédnutelný, je to právě to, co trápí ekology.

Není všechno zlato, co se třpytí..

Na povrch vyplula studie porovnávající emise, které vznikají při výrobě elektromobilů. A také emise, které vyrobí spalovací motor za svou životnost. Ve finále je totiž výroba samotného elektromobilu mnohem více zatěžující pro životní prostředí, než chod spalovacího motoru po několik desítek či stovek tisíc kilometrů. Nemluvě o likvidaci akumulátorů. Nebo zneškodnění akumulátoru po požáru, který se i po uhašení může znovu vznítit. Defakto jediný bezpečný způsob, jak zneškodnit požár elektromobilu je ten, že hořící vůz obeženete mobilními vodotěsnými zdmi a vůz utopíte pod vodu. Vůz sám o sobě ještě může hořet několik dní pod vodou. Celá tahle ekobublina má spoustu né zrovna malých trhlin, které se v konečném důsledku začnou postupně projevovat s větším rozmachem “green dealu“.

• 

Budování nových nabíjecích stanic na již postavené čerpací stanice je také velice nákladné. Elektrická síť a ostatní technika na to není vždy stavěna a vznikají tak problémy, při kterých se musí okolní části nějak upravit. To jsou “zbytečné” náklady, které “další úroveň” mobility přináší.

Nové studie ukazují, že při výrobě akumulátorů vznikne o 40% emisí více než těch, které vzniknou během průměrného “života” automobilu se spalovacím motorem. To znamená, že výroba sama o sobě je vlastně mnohem “špinavější” než následné používání. Což je u běžného automobilu se spalovacím motorem právě naopak. Tam je výroba v mezích možností “čistá” a emise vznikají při provozu.

Je to opravdu tak ekologické, jak se na první pohled zdá?

Proč tedy příznivci tvrdí, že elektromobilita zachrání naši planetu? Vychází z toho, že emise při provozu jsou nulové. Což je částečně pravda, ale berme v potaz vše okolo (výroba, nabíjení, likvidace). Elektromobil totiž své vytvořené emise vyrovná až po nějakých cca 50 000 ujetých kilometrech. To se zdá sice málo, ale vzhledem k četnosti nabíjení a opotřebení baterie, která se bude muset po určitém počtu nabití zlikvidovat či zrenovovat, tomu tak není. Dokážete si představit, že by jste měli prodat elektroauto s nakroucenými 200 000km někomu dalšímu? Auto bude mít natolik opotřebované baterie, že bude dojezd vozu na jedno nabití sotva poloviční. Výměna akumulátoru se pak pohybuje kolem půl milionu a výše. Za takovou sumu už se dá sehnat skoro nový vůz se spalovacím motorem no ne?

I tak je a bude dle ekologů elektromobilita mnohem šetrnější k přírodě. Jak to pak ale dopadne celkově se spotřebou elektřiny, náklady na opravy a dalšími věcmi, se můžeme zatím jen dohadovat. Jediné co nás petrolheady může nechat (zatím) chladnými je fakt, že energetická náročnost provozu elektromobilů je natolik vysoká, že přechod na zelenou mobilitu v budoucích desetiletích by vyžadoval několikanásobně rychlejší rozvoj infrastruktury dobíjecích stanic a výstavbu minimálně dalších pár jaderných reaktorů v našich stávajících elektrárnách. Mluvím o jaderných elektrárnách zejména proto, že krmit miliony elektroaut energií z jiných elektráren, např. uhelných, by bylo krapet mimo politiku “green dealu“.

Vůbec si nedovedeme v DriveZone představit, jak by vypadal sraz milovníků aut složený pouze z elektromobilů. To už bychom si snad radši zašli na dětský autodrom na pouti 🙂

A jak vidíte budoucnost automobilů Vy? Zanechte mi odpověď v komentářích!